Superman: Co se stalo s Mužem zítřka?

Nostalgie nad neznámem

Batman, Spider-Man, Superman. To jsou patrně tři nejznámější komiksoví superhrdinové. Přesto je v našich končinách třetí v pořadí opomíjen - a to i přesto, že to vlastně on odstartoval superhrdinský žánr. Zatímco se Spidey s Batmanem snažili  na náš trh snažili probíjet v mnoha podobách (od sešitovek po booky) a své fanoušky si našli, Superman jakoby vše sledoval ze své pevnosti samoty. Občas nám sice v něčem zahostuje a zjevil se v příběhu Pro zítřek, přesto pro mnoho čtenářů (včetně mě) zůstává velkou záhadnou. Je to uber klaďas, umí lítat, bouchla mu planeta, má na hrudi S, pracuje v novinách, nemá rád kryptonit, má rád Louis L. a mezi jeho záporáky patří Lex Luthor... Toť asi vše co bych o něm zvládl dát dohromady (a neDCčkář patrně taky). Proto mě vcelku udivil krok BBartu vydat zde dílo Superman: Co se stalo s Mužem zítřka?, Moorův hold klasickému Supermanovi.

 V knize najdeme tři Supermanovy příběhy (tři sešity + annual) - titulní Co se stalo s Mužem zítřka?,  crossover s Bažináčem Hranice džungle, a annul (tlustší výroční sešit) Pro muže, který má všechno...
Koukněme se na ně o něco podrobněji.


Co se stalo s Mužem zítřka? - Poslední supermanovský příběh. Nebo spíš poslední příběh klasického Supermana... pokud chcete vědět víc, přečtěte si předmluvu. Moore si to ve dvou sešitech vyřizuje jednak se spoustou Supermanových padouchů, druhak s celou řadou jeho známých. Ve zkratce - je odhalena Supermanova tajná identita a ten se svými blízkými prchá do své pevnosti... A superpadouši mu jsou pochopitelně v patách. Copak o to, příběh je to pěkný a Moore opětovně ukazuje, že umí. Jenže... jenže je hloupé číst konec něčeho, od čeho neznáme začátek. Před očima nám tak umírá X postav, ke kterým nemáme žádný vztah - navíc plejáda Supermanových padouchů působí krajně... komicky (Šprýmaři... ehm...). Snad jedinné co mi přišlo dojemné byla smrt Supermanova psa Krypta (němým tvářím to vždycky šlo). To co pro americké čtenáře, kteří se Supermanem vyrůstali může být vrcholné dílo, u kterého se budou chytat za srdce, je pro našince možná tak zajímavý pohled na konec jedné ikony, resp. jednoho období. Otázkou je, zda z toho něco bude mít i běžný čtenář (a tím nemyslím vyloženě komiksového fanouška). Je to však jedinný příběh, který mě bavil a dle mého jedinný důvod, proč knihu pořizovat.
(8/10)

Aby z této knihy něco měl i komiksový n00bík, který absolutně netuší o co tam šlo, jsou v knize i dva další příběhy, které nevyžadují ýdnou znalost Supermanova universa - bohužel mě ani jeden nebavil. V prvním z nich nám Supermana nakazí mimozemský parazit a ten letí zemřít v halucinacích kamsi do močálu. A má štěstí, jelikož se dostane do péče Dr. Bažináče. Než se nám zdravý Superman rozletí do Metropolisu, musíme vytrpět spoustu patetických monologů a pár stran halucinací. Nudné, nezajímavé klišé (4/10).

Posledním příběhem je Pro muže, který má všechno... Superman slaví narozeniny a tak Batman, Robin a Wonder Woman přicházejí s dárky na oslavu. Jenže místo balonk, dortu a podobných ptákovin nacházejí Supermana opět v zajetí parazitické kytky. Ta tentokrát vytváří iluzi světa, v kterém by si přál žít. Takže zatímco trojice superhrdinů bojuje s nezvaným hostem, Superman si "užívá" s rodinou na Kryptonu. Tento příběh mě taktéž moc nebavil (resp. jeho kryptonská část), ale neřadil bych ho mezi úplně špatné. Najde se i pár vtipných scén a hlášek, záporák je vcelku v pohodě.... Taková klasika.
(6/10)

Kresba je ve všech příbězích sympatická a je radost vidět starý komiks v barvě =).
Zpracování BBartu je vydařené, akorát mi přijde škoda rvát pouhé čtyři sešity do HC (pokud toho Moore se Supermanem víc nenapsal, asi nebylo na výběr). Máme tu klasicky předmluvu, obálky, bonusy atp. A mám jedno rejpnutí směrem k překladu - proč se překládá Daily Planet do češtiny? Bugle je taky Bugle...


Celkové hodnocení:
Pořád čekám na nějaký příběh, který by ve mně vzbudil zájem o Supermana. Pro komiksového fanouška je Supermanův konec zajímavá záležitost... a to je tak vše. Zbylé dva příběhy mě absolutně ničím neoslovily (nepopírám, že se někomu mohou líbit) a těžko říct, jak se na tohle bude tvářit běžný čtenář. Každopádně si za tohle nakladatelství zaslouží bobříka odvahy =).

6/10

Super Komiks 1

    

   Egmont se po deseti letech znovu pustil do vydávání superkomisku – delších příběhů Donalda, Skrblíka apod. Pokud si myslíte, že se jedná pouze o čtení pro děti (a teď mluvím o předchozích 39ti číslech), chyba. Stále jde sice o nenásilné příběhy s happy endem, ale díky delšímu rozsahu je děj často velmi kvalitní.  Ať už šlo o akčňáky s Mickey,exotické výpravy se Skrblíkem nebo podařené parodie (Hobit, Stopař atp.). A o tom, že to nebylo vyloženě pro caparty, vypovídají i některá témata příběhů. V nějakých těch devíti letech jsem opravdu nechápal teorie paralelních vesmírů či časové paradoxy (Skrblík nalezne zmraženého Skrblíka v ledovci a tudíž se musí vypravit strojem času do minulosti a zmrznout) ^^. Do toho Superkačer parodoval superhrdinský žánr… prostě každý svazek přinášel mix, kde si každý našel svoje.

A teď se pusťme do hodnocení současných superkomiksů, konkrétně do jedničky. V čem je tedy jiný? 

1)      Už se nejedná o měsíčník, ale o dvouměsíčník

2)      Obrázek na hřbetu zůstává, bude mít jen šest částí

3)      Cena se zvýšila na129 Kč (což je pořád za 250 barevných stran slušné)

4)      Na zadní straně je shrnut děj prvního příběhu

Pak tu jsou drobnosti alá jiný obsah či uvádění jmen autorů (hurá!), ale těmi se nebudeme zabývat. Pusťme se raději do hodnocení jednotlivých příběhů.

Bratr Kačer je roztáhlá verze příběhů známých už z Kačerů Donaldů. Donald má komplex méněcennosti , zkazí na co šáhne a po demolici Skrblíkova trezoru se rozhodne hledat azyl v horách. Natrefí na mnicha, který mu ukáže alternativní budoucnost, ve které by Donald nedělal žádné chyby. Puf! Rázem jsme v orwellovském Kačerově, kde všechno vidí a řídí Bratr Kačer. Donald se poučí a je šťastný sám se sebou. Příběhu bohužel škodí ono mravní poučení kolem. Alternativní budoucnost je super, jenže má minimum prostoru a dalo by se z ní vytřískat víc.Přesto jde o jeden z těch lepších příběhů.

Synovci a Tančící vévoda. Vcelku fajn „honba za pokladem“. Kluci se rozhodnou vypéct dva šikanátory tím, že je pošlou na vymyšlenou honbu za pokladem. Jenže se ukáže, že tam něco opravdu je a začíná závod… Příběhu opět škodí ono morální blato kolem (a usmíření s rváči je pak velmi úsměvn: „Musím přiznat, že mě nenapadlo, že vám tak vadí naše vtipkování.“), dějově to je na "klukovské" dobrodružství vcelku fajn. A povedl se i vtipný obsah pokladu.

Záchranář s párky – opět klasické téma. Donald se rozhodne pracovat jako záchranář na pláži, skončí však u občerstvení. Synovci po okolí roznesou, že strejda je hrdina záchranář, a na pláž brzy míří Daisy s dívčím klubem a kluci se spolužáky.  I přes klasickou zápletku děj ubíhá svižně a očekávatelný šťastný konec neurazí.

První Mickey Mouse a s ním přichází i Poprask na pustině, asi nejstupidnější příběh tohoto čísla. Mickey s Goofym se dostávají do městečka, kde se ufoni (kteří utekli ze své planety) snaží maskovat jako lidi (a nejde jim to) a najít si domov. Hloupé, nevtipné, dál.

Druhý Mickey má Eso v rukávu. Aneb hrajeme si na Gambita/Bullseye. Mickey se přidává k Buffalo Chipově westernové show. Solupracuje se zázračným střelcem, opičákem Šimonem. Mickey vrhá karty a Šimon je prostřeluje. A pak se objeví banditi co chtějí Šimona ukrást a opět to upadá do kýče. Na délku příběhu to mohlo být lepší.

Talentovaný pan Kačer ani moc příběh nemá. Donald je lenoch a proto uvítá příjezd bratrance Ronalda, co se místo něj začne věnovat klukům/Daisy. S křížkem po funuse zjišťuje, že je chce zpátky a snaží se o zoufalý boj s panem dokonalým. Jak už jsem psal – jde tu hlavně o gagy (spíše dětské). Nebavilo.

Poslední příběh Přízrak Štičího mysu je další slátanina. Zchudlý hrabě hypnotizuje vědce, aby mu postavili robota, s kterým zničí Kačerov. Do toho se připlete Donald se synovci a všechny zachrání.I když je to blbost, můžu ocenit alespoň te klasicky dementní (a teď to myslím v dobrém) motiv hlavního padoucha "Zbankrotoval jsem a šel jsem do vězení. Nejhorší bylo přežít vězeňské jídlo. Zejména rybí patky! ...Nejdřív můj maniak zničí Kačerov a jeho věznici! Svět mi dluží život v luxusu". Záporák je konečně vcelku zajímavá postava, bohužel dostává minimum prostoru. Škoda.

Verdikt: Superkomiks je zpátky, ale super rozhodně není. Alespoň prozatím. Jaksi vymizelo to, čím by mohl zaujmout starší (vyjma Orwella) a soustředí se na dětské čtenářstvo (viz mravní poučení skoro v každém příběhu a rádoby gagy). Rozhodně to není špatné, jen jsem čekal navázaní na předešlou kvalitu, což se nestalo. U spousty příběhů by to chtělo i delší rozsah. Uvidíme co dál – esa v rukávu superkomiksů (Skrblík, Rafani, Pete) si zatím dali volno. Kresba je typická disneyovská – neurazí/nenadchne. Znovu vydání mi každopádně udělalo velkou radost a doufám v návrat k lepšímu. 

6/10

Sláine: Válečníkův úsvit

                Keltský válečník Sláine je postava, kterou u nás není třeba moc představovat (alespoň pro čtenáře Crwe). Na jejich stránkách se objevil poprvé v roce 1997 a +- se tam vyskytuje do dnes. Podobně jako u dalšího kousku z produkce britského časopisu 2000AD (Dredd) sáhla Crew až na samotný počátek válečníkovi kariéry. A musím říct, že ač jsem Sláina v Crwi spíš zatracoval, tato knížka je parádní.

                O čem to je?  Jak první odstaveček napovídá, jde o fantasy. Sláine s hamižným trpaslíkem Ukkem putují zemí, kterou ovládají zlí drunoví páni a snaží se vrátit ke svému kmeni na severu. A jak to tak bývá, cesta není žádný turistický výlet, ale boj o život. Dojde na zlé kováře, létající lodě, nemrtvé, otroky a podobnou havěť. Potěší vcelku fakt že Sláine na rozdíl třeba od Conana není profilován jako úplně uberborec. Několikrát je poražen/zajat nebo mu někdo zachrání život – to dodává postavě na uvěřitelnosti.  Jako mínus bych snad uvedl „křeč obludnosti“, která mi u této série nikdy neseděla.  Prostě ve chvíli  kdy se Sláine naštve, pokroutí se, chytne ho bersekr a stane se takřka neporazitelným (vcelku zaráží, že ji dokáže kontrolovat a nezabíjí vše kolem).

                O scénář se postaral Pat Mills (Dredd – Prokletá země) a vše je tvořeno klasickým 2000ADčkovským schématem – příběh je rozdělen na pokračování po šesti stranách. Pokud jste četli Dredda, víte, že to plynulému čtení nevadí a vysvětlující Ukkovy rámečky můžete přeskakovat. Ač to obvykle nedělám, u této knihy je nutno se zmínit o kresbě – najdeme tu totiž příběhy tří kreslířů. Věnuje se tomu i Millsova předmluva, tak bych to zhodnotil jen ve stručnosti podle mě. Kincaidovou najdeme na pouhých šesti stranách úvodního příběhu, tudíž moc není co hodnoti – nicméně její kresba je fajn. Nejvíc ze všech mi sedl  Belardinelli, ten si opravdu dokázal s každým obrázkem vyhrát a člověku se až nechce věřit, že čte fantasy. Více jak půlku knihy pak zabírá kresba McMahona, která mi paradoxně přijde nejslabší a jeho „čárkovaný“ styl mi nesedl. Jeho kresba je i na obálce, která se dle mého moc nepovedla - kozatý Sláine bojující s dinosaurem mě spíše odrazoval =). Na druhou stranu je fajn sledovat, jak se McMahonova kresba postupně vyvíjí.

                Co říci závěrem? Pokud máte rádi „conanovské“ fantasy, neměli byste váhat. A pokud jste vůči tomuto žánru skeptičtí (jako já), riskněte to – třeba taky budete příjemně překvapeni. Sláine je velice příjemným překvapením. Kniha stojí 329,- Kč

8/10

Spider-Man (Marvel Knights 1-12)

 

V následující recenzi se podíváme na přátelského Spider-Mana ze sousedství. Ačkoli patří mezi nejpopulárnější superhrdiny, jeho příběhy bývaly od druhé poloviny devadesátek spíše průměrné. Proto člověka  potěší, když se nějaký pořádný  objeví. Bavit se budeme o příběhu, který vycházel v řadě Mrvel Knights (dospělejší řada Marvelu) pod čísly 1-12. Spider-Mana si vzal do parády Mark Millar a dle mého stvořil jeden z nejlepších příběhů s tímto hrdinou.

                Příběh se odehrává v době Straczynského éry (= v době, v které u nás vychází Spidey od Crwe). a vše začíná pěkně zostra. Spider-Man je uprostřed bitvy s Green Goblinem a po řádné rubačce konečně triumfuje – Osborn je poražen a putuje do vězení. Jenže důvodů k oslavě Peter moc nemá – za pár dní se z telefonátu neznámého muže dozví, že teta May byla unesena. Spidey se začíná psychicky hroutit a hledá pomoc kde se dá (u Avengers, u šéfa podsvětí Owla, u X-Menů a dokonce zavítá i za Osbronem do vězení). Týdny plynou, únosce mlčí a situace se stává stále zoufalejší. Nemyslete si, že celou dobu sledujeme Spideyho fňukání (jak tomu bylo třeba v One More Day). Pavouček se rozhodně nenudí. Zaplete se do bitvy s Electrem/Vultrem, Jameson vyhlásí odměnu 5 milionů dollarů tomu, kdo odhalí Spideyho totožnost, po městě pobíhá zdrogovaný Doctor Octopus a řeší se problémy s novým Venomem.  Do toho pořád pátrá po své milované tetě… Prosě pořád se něco děje a na čtenáře se valí jedna akce za druhou.

                Jak jste si možná všimli, celá tahle sérii má 12 sešitů, což z ní dělá pořádný špalek (obvyklá délka bývá cca 6 sešitů) – kniha má přes 300 stran. Millar dělí příběh na tři čtyřsešitové části  - Down Among the Dead Man, Venomous a The Last Stand. První víceméně popisuje události zmíněné výše – boj s Goblinem, únos atp. Končí poté velkou bitvou s Electrem a Vulturem, kdy Spidey končí v nemocnici a od smrti ho zachrání jen zásah staré známe. Druhá část Venomous je pro Marvel universe docela klíčová. Jak už název napovídá, děj se bude točit kolem Venoma. Eddie Brock má rakovinu a zbývá mu šest týdnů života. V kině zrovna viděl Umučení Krista a rozhodl se kát se za své hříchy – uspořádá aukci (které se zúčastní většina superpadouchů a šéfu podsvětí), kde draží svého symbionta. Co to má společného s Kristem? Peníze půjdou na charitu ;-).  Nebudu tu spoilovat, stačí říct že nový Venom má jediný cíl – zabít Spider-Mana. =). Poslední část je pak velkolepé akční finále. Konečně se objevuje tajemný únosce„ a odhalí Petrovi krutou pravdu a zároveň jistý ďábelský plán „muže za oponou“.  Na Spideyho čeká důležité rozhodnutí a morální dilema… Všechny tři části vyšly v jedné HC knize pod jménem „Spider-Man“ (krapet podivné, ale budiž) nebo ve třech paperbaccích.

         
      Miller v této knize přichází se silným příběhem. Přináší spoustu klasických padouchů, kteří však nejsou černobílé figury a čtenář chápe jejich motivy. Osborn je ukázkovej psychopat , Elektro nasranej cholerik atp.  Scénáristicky pak pěkně střídá akci a scény z „civilního života“. Vše je vyváženo a nic by člověka nemělo štvát. Millar dává rány motivu tajné identity a koná razantní změny v Spideyho životě. Vzhledem k tomu, že jde o řadu pro dospělejší, docela se tu i umírá (aneb proč by superpadouši měli brát ohled na civily, že?).  Po této sérii Millar Spideyho definitivně opustil, série šla do kytek a skončila tím, že se přejmenovala na Sensational Spider-Man.                 


Pokud bych se měl zmínit o kresbě má ji na starosti Terry Dodson a v pár sešitech Frank Cho. Je vcelku příjemná a osobitá, fajn změna po Romitovy.

Verdikt: Pokud jste Spideyho fanoušci, tenhle příběh by Vám rozhodně neměl ujít. Akce, napětí, klasičtí padouši v novém světle, razantní změny… Millar prostě umí.

9/10

Civil War – na čí straně jsi?

Pokud se tu v budoucnosti chceme bavit o novějších marveláckých řadách, je nutno začít u události která velmi výrazně ovlivnila Marvel Universe. U Civil War (v překladu Občanská válka). Nejedná se o první masivní crossover (před ní byl například House of M), spoustě hrdinům však změnil životy a připravil půdu pro nové události  + jeho důsledky můžeme vystopovat až do konce Dark Reign. A bude se spoilovat – a hodně! Původně jsem to chtěl napsat čistě jako nespoilovací recenzi, ale moc to nejde. Pokud se mám na konci zmínit o důsledcích, musím prostě zmínit co a jak bylo – pustím se tedy do jakéhosi převyprávění děje. Čtěte proto na vlastní nebezpečí... O co tedy jde?     <br> <br>                                                                                 Civil War (dále jen CW) je šestidílná minisérie od Marka Millera (Ultimates, Kick-Ass). Ta mapuje hlavní příběhovou linku celého eventu, o osudech jednotlivých hrdinů se pak dočítáme v jejich vlastních řadách (Amazing Spider-Man, Wolverine, Fantastic Four, Iron Man, New Avengers atp.). Z tohoto výčtu je jasné, že se do ní zapojují všichni známí hrdinové, a že je event opravdu rozsáhlý dokazuje i řada one-shotů. Všechny sešity pak mají jednotný (a vcelku pěkný) design obálek. Dost bylo úvodních řečí, pusťme se do recenze Millarovi série.

       Vše začíná vcelku nevině ve městě Stamford. Superhrdinský tým New Warriors tu točí reality show a chystají se v přímém přenosu zneškodnit tým superpadouchů. Jenže… Jenže New Warriors mají do profíků daleko a akce se krapet zvrtne. Jeden ze záporáků – Nitro – udělá velké BUM, což má za následek 612 mrtvých. Nitro se s tím prostě nes*re. A jelikož New Warriors vše natáčeli, Amerika to má pěkně z ruky. A lidem se to nelíbí. Hodně nelíbí. Začínají protestovat a a padají otázky jako „Komu se ti zatracení superhrdinové zodpovídají?“ „Proč si můžou dělat co chcou?“ „Proč prostě nepracují pro vládu?“ (rozlícený dav například napadne Johnyho Storma, který skončí v nemocnici). A vláda na nic nečeká a začíná připravovat zákon o povinné registraci superhrdinů. A tím to všechno začne…  Stručně řečeno, každý superhrdina se musí zaregistrovat, odhalit svou totožnost a začít pracovat pro vládu. Nepodepíše -> je mimo zákon a jde po něm SHIELD + registrovaní hrdinové. Toto se vztahuje i na superpadouchy – ti co se zaregistrují dostávají novou šanci a vláda si je v programu a Thunderbolts (zatím v tajnosti) trénuje k obrazu svému. Z tohoto shrnutí je vcelku jasné, o čem v sérii půjde. Jsou hrdinové, kterým se zákon líbí (v jejich čele je Tony Stark) a nelíbí (ty vede Captain America). A tyto dva tábory bojují proti sobě, jednotliví aktéři mění strany a celkově jde o veselou melou.

      První klíčovou událostí je odhalení Spider-Manovi totožnosti. Čtete správně – Peter Parker se po čtyřiceti letech odmaskuje a bojuje za „Pro“ stranu. O tom, co ho k tomu vedlo pojednává řada Amzing Spider-Man a tak moc už spoilovat nechci (zvlášť když je šance, že to za pár let vyjde u nás ^^ ). Druhým důležitým okamžikem je první bitva „Pro“ a Proti“ strany ve staré chemičce. Skoro všechny pak šokuje příchod Thora. Ten má být tou dobou mrtvej (Thora nečtu, neznám detaily), ve skutečnosti je to však klon, kterého vytvořilo hlavní trio myslitelů „Pro“ strany – Pym, Richards, Stark. Severský bůh bez zbytečných keců zabíjí Goliatha a chystá se i na zbytek „nepřátel“.  Jsou však zachráněni Sue Richrdsovou, která vzápětí opouští manžela a mění stranu. Sled událostí  k tomuto rozhodnutí přiměje i Spideyho. To se Starkovi samozřejmě nelíbí a vysílá po něm vládou řízené superpadouchy. A ti by kupodivu pavouka zabili, nebýt… Punishera (další populární hrdina narván do série). Frank se přidává do konfliktu z jediného důvodu – vláda najímá superpadouchy.                                                                                                                                      Pokud to zkrátím, vše končí závěrečnou megabitkou. V ní je opět pár ne moc výrazných postav zabito (Typeface) a rozflákáno spoustu budov/aut/věcí kolem. Když si Captain America uvědomí co svým chování způsobil, vzdává se a ostatní „Proti“ hrdinové prchají. Zatčením Capa a triumfem „Pro“ strany kniha končí, změny však začínají.

      Přeci jen se pokusme o nějakou formu kritiky. CW má (alespoň pro mě) zajímavé téma. Čtenář se dle motta „Whose side are you on?“ (Na čí straně jsi?) ztotožní s jednou grupou a té fandí.  Tato základní myšlenka je bohužel v praxi krapet narušena, že je „Pro“ strana vykreslována jako banda záporáků a populární postavy se kumuluje na „Proti“ straně (ale osobně jsem byl celou dobu věrný těm „Pro“ ).  Spousta věcí okolo postav je tu navíc jen naťuknuta a to čtenáře nutí kupovat a číst si i další série (minimálně Spideyho). Konec pak na mě působí tak nějak uměle. Chápu, že nějakým výsledkem to skončit muselo… ale tohle mi zrovna moc nesedlo. Kresbu upřímně nikdy moc neřeším, líbila se mi. Tempo je svižné a myslím, že se dokáže zorientovat i čtenář, který si přečte jen tohle ( i když bude o spoustu věcí ochuzen).

8/10

Důsledky

        Možná ta nejzajímavější část celého eventu =). Takzvaný CW Aftermatch. A tady se bude spoilerovat opravdu vydatně, takže máte poslední šanci přestat číst. Nejprve se podíváme na ty nejdůležitější věci. Tony Stark se stal miláčkem Ameriky a vedoucím SHIELDu. Captain America takové štěstí neměl. Když ho vedly k výslechu, zabily ho (aspoň tehdy si to všichni mysleli). Začaly fungovat dva Avangers týmy – New Avengers (složený z hrdinů mimo zákon) a Mighty Avengers (tým složený Starkem).  Vláda ustanovila tým Thunderbolts, který má „lovit“ neregistrované superhrdiny.  Stark s Pymem přišly s nápadem „Fifty states Initiative“ – tým superhrdinů v každém americkém státě – začala vycházet nová výborná série Avengers: The Initiative, na kterou se tu v budoucnu určitě podíváme. O tom, že odhalení své identity světu a postavení mimo zákon není sranda, se Peter Parker přesvědčí ve chvíli, kdy Kingpinův sniper zasáhne tetu May. Začíná Spideyho „Back in Black období“ a ukončení Straczynského éry v „One More Day“. A mohli bysme pokračovat… Jak vidíte, po CW nezůstal kámen na kameni.  Marvel se začal ubírat cestou k Bendisově Secret Invasion… Ale o tom až někdy příště.

Úvodem

Vítám Vás na mém blogu Thunderbolts Mountain,

cílem je publikovat zde recenze na komiksy - jak na ty co vychází u nás, tak i na US produkci, která mně nějakým způsobem zaujala. Tímto úvodem bych se i představil. Je mi 20 a jsem čtenář/fanoušek/sběratel komiksů. Nejradši mám superhrdisnké komiksy a jsem Marvelák. Děsně se nekamarádím s IT, takže s tímto blohem patrně nějakou dobu povedu válku, než pochopím co a jak ^^.